Koncepce přímé demokracie - Volby 2009 III
Skutečnost je na hony vzdálená slibům, které na samém počátku prezentovali demiurg převratu a popřevratový president Václav Havel a ideolog restaurace čs. kapitalismu, předseda ODS, premiér a dnešní president ČR Václav Klaus. Nedošlo ani ke vzestupu blahobytu pro všechny, ani se občanům nedostalo reálného podílu na vládě. Výsledkem je všeobecná nedůvěra k institucím státní moci a občanská pasivita. Podle průzkumů veřejného mínění dnes až 40% občanů považuje současný režim za horší než bývalý a volební preference Komunistické strany Čech a Moravy stále kmitají mezi 10 a 20%. Ani ti, kteří ještě zůstávají k dnešnímu režimu loajální, jej nepovažují za plně funkční a efektivní a navrhují jeho různé korekce, až po změnu dnešní ústavy. I ODS, donedávna nejsilnější parlamentní strana, navrhuje změnu volebního systému do sněmovny s „prémiovými“ mandáty pro vítěze voleb a také přímou volbu presidenta republiky.Se snahami změnit volební systém je možno souhlasit, ale problém optimální formy demokracie, plně odpovídající podmínkám dnešního světa, je třeba řešit mnohem hlouběji a odvážněji. Parlamentní demokracie, zejména taková, jaká je praktikována u nás, je překonaná, protože nezaručuje efektivní všestranný rozvoj státu v zájmu všech jeho občanů, ale umožňuje prosazování skupinových zájmů, které jsou v rozporu se zájmy občanské společnosti jako celku (marxista by napsal: „prosazování třídních zájmů“, ale to by neprošlo redakční cenzurou). Jen občas a nesměle se ozývají hlasy, požadující více přímého podílu občanů na výkonu vlády. Nesmělé proto, že v této republice, která má v ústavě institut přímého výkonu vůle lidu, se od jejího vzniku nepodařilo toto právo vtělit do zákona. V tom se projevuje odpor poslanců (všech stran bez výjimky) proti omezení jejich všemocnosti ve prospěch kohokoli jiného. Po všech zkušenostech s novodobou demokracií se však jako jedině správná cesta jejího zdokonalování jeví přibližování k demokracii přímé. Mluvím záměrně o přibližování, protože jako taková nebyla přímá demokracie dosud definována. Nelze totiž vidět pouze její očividné přednosti, ale je nutná i hluboká analýza jejího předpokládaného fungování v konkrétních podmínkách dnešní doby a očekávaného vývoje. Analýza nepochybně odhalí i kritická místa, která bude nutno překonat. Taková přímá demokracie se nesmí stát tyranií většiny, před jakou varoval již Tocqueville. Porovnání demokracie ZASTUPITELSKÉ a přímé 1. Ve vyspělém světě dnes převládá zastupitelská demokracie parlamentní. Její praktické uplatňování se v různých demokraciích režimech v jednotlivostech liší, ale přesto se vyznačuje následujícími společnými rysy:a) Politický systém je stanoven ústavou, základním zákonem, který přijímá parlament ústavní většinou.b) Ústava vyhlašuje všechna obecně uznávaná občanská a lidská práva, shodně pro všechny občany.c) Všichni občané mají přímé a rovné volební aktivní i pasivní právo do místních i vyšších zastupitelských orgánu. Někde též všichni občané volí přímo státního presidenta a rozhodují o zásadních otázkách v referendech, což lze již považovat za prvky demokracie přímé.d) Státní moc je rozdělena mezi tři nezávislé moci: zákonodárnou, výkonnou a soudní.Uveďme však hned některé podstatné nedokonalosti této formy demokracie. ad a) Ústava, byť pod pláštíkem vzletných slov o rovnosti občanů, vždy zabezpečuje
politickou nadvládu té společenské vrstvy, která ji formulovala. (Literatura: Miloš Krejčí – Deklarace nezávislosti a Ústava USA – Otakar II /
Praha 2000). ad b) Práva jsou ústavou sice deklarována, ale možnost jejich využívání je závislá na
společenském postavení každého z občanů, které je nerovné, takže ani využívání
práv nemůže být rovné. V Listině základních lidských práv a svobod, dnes mezinárodně akceptované,
chybí právo každého člověka na spravedlivý podíl ze společenského produktu,
který by mu zaručoval důstojnou hmotnou i duchovní existenci. ad c) V zastupitelské demokracii se systémem politických stran je svoboda volby
omezena tím, že - poslanecké kandidáty a jejich pořadí určují vedení politických stran, ve
kterých nefunguje vnitrostranická demokracie, - předvolební ovlivňování voličů prostřednictvím medií a nákladných
předvolebních kampaní je v rukou vládnoucí mocenské elity, - v období mezi volbami nemají občané možnost ovlivňovat výkon moci, i když
je v rozporu s předvolebními sliby a evidentně ignoruje jejich zájmy a vůli. ad d) Ústavní rozdělení státní moci dnes již není dostatečné pro zaručení demokratické
vlády, jak bude dále vysvětleno. 2. Nyní přichází období, kdy se významné světové populační, kulturní a ekonomické regiony snaží emancipovat od globální nadvlády USA. Jmenujme Evropu, Japonsko, Čínu, Indii, Jihovýchodní Asii, islámské země a celou Střední a Jižní Ameriku. Všichni tito pretendenti účasti na řízení světového dění se hlásí k demokratické formě vlády, nikoli však shodné s jejím euro-americkým typem. Kromě toho ve světě úspěšně fungovaly a fungují různé typy autoritativních
demokracií, které vznikly v konkrétních historických a geopolitických podmínkách a
které mají své oprávnění a potenciál pozitivního vývoje směrem k liberální
demokracii. Obvykle jde o země a státy, ve kterých hospodářské podmínky a
politická kultura nejsou zralé pro zavedení zastupitelské demokracie „západního“
typu. Odstrašující zkušeností z šablonovitého a předčasného zavádění parlamentní
demokracie a liberální ekonomiky je historie většiny afrických států po dekolonizaci,
když se vývoj zvrhl k diktaturám a krvavým občanským válkám. V různé míře je
tomu podobný i vývoj ve státech východní Evropy po pádu komunismu. Naproti tomu autoritativní režimy s formální demokracií v Jižní Koreji, Tajwanu, Malajsii, Singapuru a Chile, dnes i v Číně a Vietnamu, vykazovaly a vykazují pozitivní společenský rozvoj, který i politicky postupně spěje k liberální demokracii. 3. Buržoazní (dnes u nás eufemisticky zvaná „občanská“) parlamentní demokracie, jakou praktikují s menšími rozdíly USA a Západní Evropa, stále více vylučuje z rozhodování občana a voliče, jehož role se redukuje jen na občasné volební akty, před kterými je zkresleně informován o charakteru a programech politických stran a politiků, které má volit. Kritika společenských poměrů je potlačována monopolem informačních medií a redakční cenzurou nežádoucích názorů. Na to občané reagují nedůvěrou k politickým reprezentantům a institucím a masovou neúčastí na volbách. Na křiklavé ignorování své vůle odpovídají drobnými i masovými projevy odporu a občanské neposlušnosti, v nejkrajnější formě přecházejícími až do násilných střetů se státní mocí (až do terorismu).
4. „Odcizení“ občanů politice by řešila demokracie přímá (nebo alespoň
přímější). Forma demokracie, která odstraňuje bariery mezi vůlí občanů a výkonem
mocí a která umožňuje prakticky uplatňovat vůli občanů každodenně a v místě, kraji a
státu kde žijí.
V tomto směru by se mohla i naše demokracie poučit od jinak často kritizovaných USA. Z přenesení většiny moci na jednotlivé státy, v soudnictví z porotního systému, z přímých voleb soudců a šerifů atd. Příkladem evropského státu s fungujícími prvky přímé demokracie je Švýcarsko. Přímá demokracie je často nesprávně ztotožňována s používáním referend a plebiscitů. Bez argumentů se často namítá, že je realizovatelná pouze v malých komunitách, jakými v minulosti byly antické městské státy - polis. Argumentuje se též Tocquevillem, který ji nazýval tyranií většiny. Hloušek a Kopeček (lit.1) ji démonizují představou, že by se stala „permanentním internetovým referendem“ o všem. Pravým důvodem odmítání přímé demokracie je však obava vládnoucí elity z účinné kontroly politické moci ze strany občanů a ze ztráty jejích politických a hospodářských privilegií. Přesto existuje reálná cesta k přímé demokracii, kterou je soustavné uplatňování a rozšiřování systému subsidiarity v politickém systému a státní správě. Což znamená přenášení většiny rozhodovacích pravomocí na nejnižší možné stupně, nejblíže k místu jejich uplatňování. Centrálním institucím státu by měla zůstat pouze úloha tvorby ústavy a obecných základních zákonů (občanského, obchodního, branného, soudního a trestního řádu), funkce ústavního a nejvyššího soudu (včetně správního) a řízení resortů státní správy, státních financí a obchodu, zahraničních věcí a obrany (včetně vnitřní),
Základní principy efektivní demokracie:
Minimální stát
Minimální je zde chápáno čistě kvantitativně. To znamená, že státní správa má být početně co nejúspornější a ekonomicky co nejefektivnější. Proto musí disponovat odborně a morálně vysoce kompetentními úředníky a musí být řízena manažerskými metodami a být ekonomicky zainteresována na minimalizaci nákladů a maximalizaci vytvořené přidané hodnoty.
Silný stát Rozumí se silný v kompetencích nejen deklarovaných, ale reálně naplňovaných. Východiskem je koncepční, funkční a úsporná legislativa. Další podmínkou je kvalifikovaná, rychlá a důsledná exekutiva. Proto na státní úředníky musí být kladeny nejvyšší profesionální a morální nároky a požadována jejich vysoká osobní odpovědnost, jejichž protihodnotou musí být jejich odpovídající společenské postavení. Maximum přímé demokracie Výkonná moc a tvorba právních norem musí být maximálně decentralizována a vykonávána vždy na tom nejnižším možném institucionálním stupni státní moci a správy z hlediska jeho působnosti.
Volební systém
Poslanci všech stupňů by měli být voleni vždy jen v jednomandátových volebních obvodech, aby byli osobně odpovědni svým voličům, kteří by je mohli během jejich mandátu odvolat, ztratí-li k ním důvěru. Tomu musí odpovídat i velikost volebních obvodů (nejlépe totožných s odpovídajícími obvody správními), aby taková kontrola byla možná a účinná. Referendum musí být umožněno pro rozhodování o každé otázce, kterou bude stanovené kvorum voličů požadovat.
„Presidenti“
(všech stupňů, přímo zvolení) musí mít reálnou výkonnou moc, která jim umožní účinně korigovat taková rozhodnutí zastupitelských sborů, která jsou motivována krátkodobým prospěchem omezených skupin občanů (např. presidentské veto, překonatelné pouze referendem).Uvědomělý a odpovědný občan se musí stát rozhodujícím činitelem státní moci. Proto se mu musí péčí státu dostat nejlepšího možného vzdělání, přiměřeného jeho nadání a zájmu o ně. Zákony a jejich účinným výkonem musí být všem občanům zajištěn přístup ke všem informacím, významným pro jejich rozhodování. Rovněž jim musí být umožněno publikovat v celostátně šířených mediích všechny názory (pouze s výjimkou těch, které jsou zákonem zakázány). Proto musí stát zřizovat veřejná zcela nezávislá celostátní a regionální media všech typů (noviny, rozhlas, televizi, internetové portály atd.), kontrolovaná pouze ústavně stanovenými orgány. Tyto orgány informační moci by se měly stát čtvrtým pilířem demokracie vedle dosavadních mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Branná povinnost Obrana státu je povinností každého zdravého mužského občana, neoddělitelnou od jeho občanských práv. Vyhýbání se povinné vojenské službě musí být považováno za nanejvýš nemorální a musí být přísně trestáno, zejména dočasnou ztrátou občanských práv. Základní i opakovaný výcvik jsou povinné, podmínky stanoví sněmovna branným zákonem. Občané, podléhající branné povinnosti, tvoří domobranu (jako národní garda jako v USA, nebo milice ve Švýcarsku). Jádro armády, jeho vysoce specializované útvary, může být profesionální. Při tom jak profesionální armáda, tak domobrana musí být pod účinnou kontrolou civilních volených ústavních činitelů.
Rovnost všech forem vlastnictví a jejich ochrana
Žádná forma vlastnictví nesmí být v důsledku jakýchkoli ideologických předsudků diskriminována ani negativně, ani pozitivně. Musí platit zásada rovné příležitosti. Životaschopnost a konkurenceschopnost musí prokázat každý podnikající subjekt ve svobodném soutěžení v plně liberálním tržním prostředí. Všechny formy vlastnictví musí požívat stejnou ochranu v zákonech a při jejich dodržování.
Soudnictví
Musí být zaručena jeho nezávislost a spravedlnost. Všichni soudci musí být voleni zastupitelskými sbory a musí být odvolatelní na jejich návrh. Jejich práce musí být pod kontrolou soudcovských kolegií. Hlavním úkolem soudů je nalezení pravdy a vynesení spravedlivého rozsudku, který nesmí být nikdy v rozporu s mravností. Proto při rozhodování soudů musí mít vždy přednost právo přirozené před právem pozitivním, duch zákona před literou. Účast občanů, morálka a veřejné mínění by se měly uplatnit obnovením porotního systému u závažných trestných činů (podobně jako v USA) a zvýšením kvality laických senátů.
Zdeněk Trinkewitz
Koronavir, jsou opatření vlády dostatečná?
V nedělních pořadech V.Moravce účastníci diskutují o opatřeních vlády, která jsou podle jejich tvrzení dostatečná. O tom je možno úspěšně pochybovat. Jsem toho názoru, že nemluví pravdu.
Zdeněk Trinkewitz
CBC News oznamuje televizní přenos z britské vlastenecké demonstrace.
Na adres uvedené v textu vysílala televize CBC News pořad v uvedeném datu a času. Byť jde již jen o historii, může být pro nás i dnes zajímavý.
Zdeněk Trinkewitz
Je tato republika demokratická, nebo je oligarchií chamtivých psychopatů?
K napsání tohoto blogu mne vyprovokovaly oslavy výročí historického vzniku ČSR a z nich konkrétně udílení státních vyznamenání prezidentem Zemanem, doprovázeného jeho projevem, který byl pro mne prvním impulsem.
Zdeněk Trinkewitz
28. říjen a 17. listopad – čas k oslavám, nebo k bilancování?
Nikoli k oslavám, ale k bilancování! Vládnoucí „sestava“, ovládaná parlamentními partajemi je v nekončící politické krizi a bude se snažit udržet si své postavení dalšími populistickými sliby a čelit kritice nespokojených občanů.
Zdeněk Trinkewitz
MÁTE SLOVO s Jílkovou o ekologické zkáze světa
Na ČT 1 ve čtvrtek 17. října 2019 se polemizovalo, zda se svět řítí do ekologické sebezkázy, nebo jde jen o panické záchvaty pomatených vědců, nebo lidových ekologických aktivistů.
Zdeněk Trinkewitz
Progresivní daně z příjmu-jediná cesta k vyrovnanému rozpočtu
To kvalifikovaně tvrdí daňová expertka a rektorka Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí jejího Ústavu-účetnictví a daně
Zdeněk Trinkewitz
Češi, dnešní režim zastupitelské demokracie partají vám lže
Straší vás deficity státního rozpočtu, „utahuje vám opasky“ řízenou inflací a zvyšováním nepřímých daní, ale zisky soukromých korporací a příjmy jejich majitelů a „hlavounů“ jsou pro ni nedotknutelné
Zdeněk Trinkewitz
Filipova KSČM je oportunistickým slouhou oligarchy Babiše
To, co dnes KSČM předvádí v Poslanecké sněmovně je oportunismus a sociální reformismus, který ukazuje totální absenci jakékoli koncepce socialistické (neřkuli komunistické) politiky a podřízenost celé světové levice teorii a praxi
Zdeněk Trinkewitz
Názor redaktora ZRAVODAJE VETERÁNÚ AKČR
Dostal jsem tento ZPRAVODAJ pro LÉTO 2019, kde mne zaujal úvodník redaktora Jiřího Wohlmutha v následujícím textu
Zdeněk Trinkewitz
Bláboly v Otázkách Václava Moravce
V neděli 28. dubna 2019 řešili pozvaní potentáti co dělat s naší politickou scénou a jak řešit čtyřicetimiliardový schodek státního rozpočtu s očekávaným slábnutím ekonomické konjunktury.
Zdeněk Trinkewitz
Erasmus Rotterdamský – humanista a nepřítel každého fanatismu
Jeho dílo je ukázkou, jak fanatismus všech náboženství, spolu se zájmy církevní hierarchie, spojené s vládnoucími režimy je příčinou všech válek a třídních bojů. Na rozdíl od Luthera, uznávaného všemi (!) protestantskými církvemi.
Zdeněk Trinkewitz
Moravec tentokrát prezentoval bezradnost režimních neoliberálů
Hostil tentokrát vysloužilé vládní „národohospodáře“, jimiž byli – premiéři úřednických vlád Tošovský a Fischer, bývalý ministr financí Sobotkovy vlády Pilný a bývalý člen rady ČNB Niedermayer.
Zdeněk Trinkewitz
21. století – bipolární svět globálního kapitalismu a čínského komunismu? (2)
V ČLR se konal 19. sjezd Komunistické strany Číny, kde hlavní referát přednesl Xi Jinping v němž prezentoval program Číny, směřující ke světovému vítězství „komunismu s čínskými rysy“.
Zdeněk Trinkewitz
Proč vyvolávají naši militaristé škodlivou válečnou paniku?
Zelené mozky na ministerstvu národní obrany a na generálním štábu armády kazí náladu občanů, i tak již mizernou, ještě panikářským nápadem zavedení všeobecné civilní obrany proti hrozícím válečným hrozbám.
Zdeněk Trinkewitz
Sliby se slibují, blázni se radují (2)
V tomto blogu chci navázat na stejnojmenný blog předešlý a chci reagovat na diskusi k němu. Na výhradu, že vyšší příjmy státu by vedly jen k jejich vyššímu rozkrádání.
Zdeněk Trinkewitz
ČESKO: Sliby se slibují blázni se (ještě) radují“!
V neděli 10.2.2019 se konala v Otázkách Václava Moravce debata o rozpočtu na r. 2019 s výhledem na očekávaný pokles ekonomického růstu a zřejmě začátek nastupující recese.
Zdeněk Trinkewitz
Zbavme se světovlády psychopatů a svěřme ji filosofům
Světu vládnoucí finanční a politická oligarchie si uvědomuje narůstající všeobecnou krizi dnešního světa, ohrožující její panství, a hledá cesty k jeho zachování.
Zdeněk Trinkewitz
Míří svět do Apokalypsy evangelisty Jana?
Hrozí mi, že budu označen za senilního „proroka“, který ke stáru podléhá biblickým katastrofickým vidinám, sepsaným neznámým autorem počátkem prvního tisíciletí po Kristu.
Zdeněk Trinkewitz
OTÁZKY(2) V. Moravce ke stavu EU na ČT24 13 .1 .2019
K debatě si tentokrát pozval seriozní osoby – Petra Pitharta, levicového filosofa Bělohradského a profesora politologie na v Leidenu Petra Kopeckého.
Zdeněk Trinkewitz
Jílková na ČT1 10. ledna a falešné argumenty Slováků „národovců“
V pořadu Máte slovo paní Jílkové, se v diskusi „utkali“ „čechoslovakisté“ s „roduvernými“ Slováky a za občanskou veřejnost promluvily i dvě moudré dámy. Slovenky provdané do Česka a zde žijící.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 493
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1088x
Autor knihy SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKA - nakladatelství MAREK BELZA, 2016 - výběr mé publicistiky 1978 až 2015
webová stránka: http://trinkewitz.cz
mail: trinkewitz.zdenek@seznam.cz