Jílková na ČT1 10. ledna a falešné argumenty Slováků „národovců“

12. 01. 2019 17:29:09
V pořadu Máte slovo paní Jílkové, se v diskusi „utkali“ „čechoslovakisté“ s „roduvernými“ Slováky a za občanskou veřejnost promluvily i dvě moudré dámy. Slovenky provdané do Česka a zde žijící.

Tématem debaty byly názory na rozbití Československa do dvou republik.

Účastníci zaujímali postoje ke správnosti a ústavně-právní oprávněnosti tohoto kroku, k faktu, že se tak stalo bez souhlasu občanů v referendu, v čím zájmu se to spáchalo a bylo-li to spácháno k dobru, nebo ke škodě národů nástupnických státečků České republiky a Slovenské republiky.

Je známo, že absolutní většina občanů české národnosti byla proti rozbití Československé republiky, zatím co na Slovensku byla pro odtržení jen menší část jeho občanů.

Na straně odpůrců rozdělení byli Češi i Slováci a z veřejnosti obě zmíněné dámy. Na straně obhájců rozdělení byli slovenští „národovci“, mezi kterými dominoval známý herec Hryc.

Odpůrci rozdělení argumentovali faktickou protiústavností a nezákonností rozbití státu, na jehož celistvost a dodržování jeho ústavy přísahali všichni ústavní činitelé dosavadní ČSFR, vyjma prezidenta Václava Havla. Poukazovali na to, že šlo o politickou intriku a spiknutí hlavních aktérů Klause a Mečiára, premiérů národních vlád a předsedů nejsilnějších stran ODS a HZDS, kteří měli rozdílné názory na další společenský, politický a ekonomický vývoj a chtěli si uvolnit ruce pro jejich prosazení ve „svých“ národních republikách. Při čemž si oba byli jisti, že poslanci jejich stran v obou komorách federálního parlamentu – Sněmovně lidu a Sněmovně národů se podrobí stranické disciplíně (hle jaká podobnost s leninským demokratickým centralismem) a rozdělení ČSFR většinově schválí. Což se také tak událo.

A negativní důsledky pro obě nové republiky se brzy dostavily. Oba premiéři, strůjci rozdělení ČSFR, připustili masové rozkradení národních majetků a vznik organizovaného zločinu a zakrátko padli. Od té doby se oba národní státy potácejí v neustálých vládních krizích, politických i ekonomických skandálech, které brzdí jejich poctivý a dynamický rozvoj.

Bylo to všechno zcela protiústavní a klasifikovatelné jako spáchání VELEZRADY !!!!!!

Obhájci rozbití Československé republiky naproti tomu přispěchali s falešnými argumenty, odporujícími prokazatelným faktům a historickým faktům, o asymetrii mezi Českou a Slovenskou republikou spočívající v tom, že na české straně se nevytvářela symetrická rezortní, správní, plánovací a podniková struktura se stranou slovenskou, ale fungovala společně se strukturou federální s centry převážně v Čechách a na Moravě. To sice byla pravda, ale bylo možno tuto dvojakost postupně řešit. V žádném případě to však neznamenalo nerovné personální obsazování funkcí v těchto orgánech v neprospěch slovenského personálu. Naopak, mnohdy se dávala přednost slovenským uchazečům, aby se jejich bylo zastoupení bylo poměrné. Také, zejména pan Hryc, poukazovali na rozdílný historický vývoj obou národů, který se promítá do odlišných národních charakterů a kultur. Slovenské se vyvíjely s vývojem Uherska, české s vývojem suverénního Českého království, v nekončící opozici k habsburskému centralismu a poněmčování. Zdá se, že panu Hrycovi se stýskalo po uherské zvůli, zotročování a pomaďaršťování Slováků. Ale nějak zapomíná na dobu přijímání učení Husova a společného boje Slováků spolu s husitským Bratrstvem a zemským správcem Janem Jiskrou z Brandýsa proti uherskému samozvanci Hunyadymu a katolické hierarchii. Čeští protestanti se utíkali pod ochranu slovenských a ovlivňovali tak pozitivně kulturní vývoj Slováků. Vždyť „čeští“ buditelé Kolár a Šafařík byli Slováci a cítili se příslušníky obou sbratřených národů, s téměř společnou řečí. A naopak, „otec národa českého“ Palacký vystudoval a zahájil svojí buditelskou a vědeckou práci právě v „uherském“ Prešpurku!

S upřímnou česko–slovenskou vzájemností mám i dlouholeté vlastní zkušenosti. Po osvobození Československa v roce 1945, jsem jako chlapec toužil poznat Slovensko, známé mi z četby Jiráskova Bratrstva, a opěvované pamětníky I. ČSR pro jeho přírodní krásy, včetně tajúplné Podkarpatské Rusi.

A tak jsem se spolužákem, jako již středoškoláci s prázdnou kapsou, vyrazili v roce 1955 na motocyklu ČZ 125 na prázdninovou cestu po Slovensku. Od prvního noclehu na půdě hostince ve vsi někde u Dubnice, až po Červený kláštor, Muráň a zpět, jsme se všude setkávali jen s vlídným přijetím. Podobně tomu bylo i v roce 1962, když jsem stanoval na hřebenech NízkýchTater a přecházel s přáteli od Královej hole do údolí Čierného Váhu a nesetkali jsme se nikde s nedůvěrou nebo nepřátelstvím.

Později, již jako elektroinženýr ČKD – legandární Kolbenky, jsem mnohokrát pracoval na Slovensku na výstavbách, montážích a opravách velkých průmyslových celků, jednal o výzkumné spolupráci se slovenskými ústavy a podniky, účastnil jsem se jako přednášející na odborných konferencích, nebo školil personál (od malé hydroelektrárny Madunice nad Váhom na západě, až po parní velkoelektrárnu Vojany na východě). Tam jsem se nikdy nesetkal ani se stínem nějakých antipatií. A podobným způsobem jsme přijímali slovenské kolegy i při návštěvách u nás v Čechách. Obávám se, že negativní vztahy vyvolávali jen dědicové l ́udáctví a klérofašismu, kteří se obávali českého ateismu.

Naopak negativní zkušenost se slovenským anti-čechismem mám z případu mého kolegy z ministerstva Hutnictví a těžkého strojírenství, se kterým jsme řešili dodávky speciálního hlubokotažného plechu z válcoven v maďarské Borsodnadazdi, pro magnetické obvody našich velkých elektrických strojů. Přítel měl slovenskou manželku a proto později souhlasil se svým přeložením do Košic pro spolupráci s Východoslovenskými železárnami. Později si mi stěžoval, že jako „Čehúna“ jej zařadili na nižší funkci než v Praze a dali mu najevo, že na vyšší si nemá dělat naději.

Mohl bych s ve svých argumentech pokračovat v podrobnostech, ale domníván se, že dostatečně dokazují nepravdivost a faleš argumentů stoupenců rozdělení.

Ti by se měli za jeho strůjce stydět a znovu se zamyslet nad pravdivostí svých argumentů!

Autor: Zdeněk Trinkewitz | sobota 12.1.2019 17:29 | karma článku: 19.13 | přečteno: 980x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 7.91 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 517 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 469 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 493 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1088

Ročník 1934. Důchodce od r. 2003. Ing. absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT. Průmyslový manažer od r. 1970. Po převratu 1989 topmanažer velkých podniků. Jeden ze zakladatelů a čelných funkcionářů Svazu průmyslu ČR. Amatérský publicista. Autor knih z oborů elektrotechniky a managementu.

Autor knihy SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKA - nakladatelství MAREK BELZA, 2016 - výběr mé publicistiky 1978 až 2015

webová stránka:  http://trinkewitz.cz

mail:   trinkewitz.zdenek@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...