Politici, prorežimní experti a reportéři podvádějí veřejnost

Sugerují lidem názor, že špatná léta recese skončila a že svět i Česko zahájili období trvalého ekonomického růstu a všeobecného blahobytu. Je to ale pravda?

Politici dnes vládnoucí koalice, ale i parlamentní opozice a režimem korumpovaní ekonomičtí experti a reportéři vládních i nevládních medií, tuto iluzi přičinlivě šíří a „hecují“ obyvatelstvo k maximálnímu konzumu a k bezhlavému zadlužování.

Televizní „děvenky“ z burzovního zpravodajství (nahradily Zemanovy „televizní hošíky“) nadšeně oznamují další plusové změny burzovních indexů v řádu desetin procenta, signalizující vysněný návrat globálního ekonomického růstu.

Pro ekonomicky fundovanější vrstvu vydávaný deník E15, ač jistě také „usměrňovaný“ svým vydavatelem, má reportéry odborně zdatnější a v hodnocení situace je přece jen střízlivější a kritičtější. Dovolím si zde reagovat na některé titulky z jeho čísla 2020 z 21.12.2015.

Nyní k jednotlivým článkům v E 15

Levné peníze roztočily byznys

Uvádí, že velkým bankám v Česku (ČSOB, ČSp, Komerční banka, UCB a Reiffeisen) se dařilo a do října vytvořily zisk 59 mld. Kč, o 8% vyšší než v roce 2014 a nejvyšší za posledních 12 roků. Těžily z oživení, vyvolaného politikou „kvantitativního uvolňování“ ECB. Její prezident Ital Mario Draghi, po vzoru USA a Fed-u, nakoupil letos stání dluhopisy za 600 mld. euro a chce pokračovat až na 1000 mld. euro v roce 2017. Ačkoli jeho vzoru USA již „dochází dech“ s meziročním růstem pod 2,5%. Fakticky jde o „pumpování peněz“ do ekonomiky, které jsou „generovány“ z ničím nepodložených pasiv ECB.  

Podnikatelé i spotřebitelská veřejnost, přesvědčovaní propagandou, že krize skončila, se vrhli na investování, nákup nemovitostí, braní hypoték, ale i úvěrů na spotřební nákupy. I samy banky se vrhly do akvizic, včetně zahraničních, zakládání nových investičních fondů a odvážily se i obchodů spekulativních.

K jásotu nad zisky „českých“ bank je nutno poznamenat, že všechny jsou v zahraničních rukou a jejich zisky z rozhodující části odtékají do zahraničí.

K „rozjezdu“ ekonomiky ČR přispěla i dnešní vláda. Opustila Kalouskovu politiku šetrnosti za každou cenu a urychlila státní investování do zanedbané infrastruktury rychlejším čerpáním peněz u fondů EÚ. A to i za cenu dalšího zvyšování státního dluhu. Správa železniční cestu utratí letos 52 mld. Kč, ŘSD 34 mld. Kč, tj. o 25% více než vloni.

Bondy na výsluní, akcie na svém, komodity ve stínu

Referuje o silně nerovnoměrném růstu ve jmenovaných sektorech. Ukazuje se, že rozhodujícího růstu obchodů a zisků je dosahováno na finančním trhu, kde nedochází k tvorbě přidané hodnoty, ale jen o dobývání renty, v sektorech přidanou hodnotu vytvářejících, zneužíváním postavení bank a jejich spekulativními obchody. V USA činí čistě finanční transakce celých 50 % jejich obchodů. Naproti tomu v kritické situaci je podnikání a obchodování v komoditách, kde mnohé ceny postihl hluboký kolaps. Jmenovitě nikl, ropu, měď, zinek, drahé kovy, kávu, kukuřici, sóju). Burzovní komoditní index Bloomberg konstatuje dvanáctileté minimum 25% propadu cen komodit.   

Evropa dál vyklizuje pozice

Přes snahy ECB se zemím EU nedaří plnit růstové plány a unie v celku setrvává na růstu pod 2%, při vysokém zadlužení a nezaměstnanosti v řadě zemí. Menší soukromé banky mají vysoký podíl nejistých aktiv v problematických úvěrech a nejsou schopné poskytovat další úvěry.

Vládní pohoda na vlně růstu

Jen tento článek je kritičtějším hodnocením sebeuspokojení dnešní české koaliční vlády. Ta se vyhřívá na výsluní cca 4% růstu HDP a poklesu nezaměstnanosti z téměř 8% na 6 %, a růstu průměrné měsíční mzdy meziročně o 994 Kč na 26.072 Kč. Vláda ale mlčí o vzrůstu celkového zahraničního dluhu ČR (= banky + vláda+ ostatní subjekty) na 3.140 mld. Kč. Z toho dluh bank včetně ČNB (!) je 31% a vlády 22%. A že celý veřejný dluh ČR stoupl meziročně o dalších 76 mld. Kč a dosáhl 1.800 mld. Kč, což je již 45% HDP!

Vláda, ale i její opozice, vybranými populisticky-optimistickými ukazateli matou (oblbují) občany, aby si zajistili v příštích volbách jejich hlasy. Ti jim bohužel uvěřili, že pozitivní růst bude pokračovat, nezaměstnanost dále klesat a mzdy stoupat. A tak začali utrácet, ale z větší části na dluh. Vzhůru vylétly hypotéky i spotřební úvěry. Podle posledních statistik má obyvatelstvo u bank 10 milionů úvěrů, průměrně po jednom až na toho nejposlednějšího občánka republiky. 

Výhled světové ekonomiky a tedy i ČR je ve skutečnosti jiný. Současné umělé oživení ekonomik je jen dočasné a hrozí návrat ještě hlubší a nekončící krize. Státy v celém světě jsou vysoce zadlužené a stabilita jejich ekonomik je uměle udržována obrovskými přísuny fiktivních peněz, „podložených“ pouze pasivy v počítačových databázích centrálních bank, jejichž šéfové hrají vysoce hazardní hru s budoucností světa.

A nikdo neví, jak a kdy tato hra s falešnými kartami skončí. Titanic se potápí, ale na palubě dále vyhrává lodní orchestr!