Proč degeneruje civilizace, zvláště západní

  Kdo nežije a nepřemýšlí jen ze dne na den, ale sleduje dění ve světě a zamýšlí se nad jeho vývojem, musí dospět k závěru, že svět se stále rychleji řítí do chaosu a anarchie, který hrozí úpadkem světové civilizace.

Co je příčinou toho, že lidstvo a národy, poučené z historie plné utrpení a hladu, násilí, loupežení a válek, a vědomé si obrovské účinnosti dnešních zbraní hromadného ničení, nejsou schopné najít pravidla mírového soužití a spravedlivého dělení bohatství planety mezi všemi společenskými třídami, národy, rasami a kulturami všech kontinentů. Tak, aby byly optimálně využívány a rozvíjeny veškeré světové zdroje k uspokojování nutných potřeb všech a aby docházelo ke kultivování a postupnému vyrovnávání kvality života lidí na celé planetě. Lidstvo je dnes na takové úrovni poznání a materiální produktivity, že to je reálně možné. 

Základní příčinou toho je všeobecný úpadek morálního vědomí, které vždy a ve všech kulturách určuje pravidla chování jedinců a skupin, k nimž náleží a vůči jedincům a skupinám ostatním tak, aby si vzájemně neškodili, ale spolu kooperovali a zabezpečovali si společně a vzájemně všestrannou osobní a skupinovou bezpečnost.

Mocenská „elita“ dnešního světa šíří názor, že morálka a z ní vyplývající lidská solidarita představují retardační síly, které brzdí růst materiální produktivity. A že její růst může zabezpečit pouze nelítostný konkurenční boj mezi jedinci i skupinami, ve kterém se prosadí vždy jen ti nejsilnější a nejbezohlednější a ti slabí a neschopní jsou odsouzeni k vyhynutí.

„Elita“ ideologická za nimi v devastaci morálního vědomí lidstva pozadu nezaostává. O to se přičiňují takoví „vzdělanci“, jako jsou samolibí „vědci“ všeho druhu, proroci, mesiášové a vizionáři, ideologové všech existujících náboženství, církví, sekt a všech možných –ismů, a s nimi všemi jejich fanatičtí fundamentalističtí  stoupenci a vykonavatelé. A nemíním tím jen ultralevé, nebo ultrapravé extrémisty, vyznávající nepokryté rasistické, nebo xenofobní násilí,  ale také fanatické a militantní stoupence „ctihodných“ církví a náboženství a nejrůznějších humanitních a charitativních „občanských“ hnutí a dokonce i takové, kteří své škodící  vyvíjejí potichu v ústraní.   

Zde je nelze všechny vyjmenovat, protože jich je nesčíslně a množí se dále jako houby po dešti. Proto dále uvedení jsou jen jejich velmi kusou ilustrativním přehledem:

• hlasatelé nejrůznějších idealistických „filosofií“, pojímajících chod světa lidí jako   realizaci idejí (hegelovských), které jsou produkovány, stále rozšiřovány a „zdokonalovány“ oněmi „mysliteli a filosofy“. Kazatelé všech náboženství, která jsou specifickou formou idealistického světového názoru, považujícího bohy za stvořitele a vládce vesmíru. Tento typ světonázorového idealismu je historicky nejstarší,
•  hlasatelé novověké idealistické filosofie, kteří staví na první místo plnou individuální svobodu jedinců, před společnými zájmy jejich komunit, ač je jedinci vytvářejí dobrovolně právě proto, aby hájili zájmy, které jsou v celé komunitě společné (což je evidentní rozpor),
• jsou to zarputilí a militantní ochránci lidských práv za každou cenu. Hlásají absolutní toleranci zjevně asociálním jedincům a menšinám, kteří škodí společným zájmům komunit a které parazitují na plodech jejich práce. A také mají vysoce škodlivý vliv na formování myšlení a aktivit jejich dorostu,
• hlasatelé společností (státem) neomezované „svobody“ rodičů, vychovávat své děti a dávat jim špatný příklad (nepovinná školní docházka, soukromé waldorfské a církevní školy  apod.). Svobody, která je příčinou staleté setrvačnosti modu vivendi vyloučených a asociálních entit. Chování těchto entity se tím dlouhodobě nemění a znemožňuje jejich asimilaci s většinovou společností (cikání, muslimové, rasové, národnostní a etnické menšiny).        Tito „humanisté“ a „liberálové“ hlásají i pro majoritní populaci právo individa na svobodné rozhodování o svém způsobu života. Bez ohledu na jeho škodlivé důsledky pro ostatní jedince a společnost, k níž náleží. Prosazují právo každého individua, především sebe, na hédonisticky neomezené uspokojování jakýchkoli osobních choutek. Ať jsou to drogy všeho druhu (nejen materiální), sexuální „rozkoše“ perverzních forem bez účelu plození, ukájení násilnických sklonů a rozkoše z utrpení zvířat i lidí, rozkoše z vandalského ničení materiálních i uměleckých hodnot. Zároveň se ale odvažují požadovat od společnosti své nezadatelné právo na její péči, když se svým neodpovědným a zhýralým způsobem existence dostanou do materiální chudoby a duševní i fyzické zchátralosti a nemoci,
•  „ekonomičtí“ liberálové stejně tak požadují svojí naprostou svobodu jednání na trhu všech obchodovaných „komodit“: půdy - zboží – kapitálu a práce. Svobodu nepoctivých praktik, podvodů a spekulací a nedotknutelnost svých zisků a majetku, ať jich dosáhli jakýmkoli způsobem. Morálka je pro ně „spekulativním pojmem“, vyplývajícím z „překonaných“ náboženských příkazů, které liberální pragmatici neberou vážně. Totálně odmítají veřejné a kolektivní vlastnictví a již existující požadují plně privatizovat.      Kam by totálně liberální společenský systém směřoval, si můžeme ilustrovat na „díle“ amerického ultra-liberála Murraye Rothbarda. Nelze uvěřit ve stabilitu a udržitelnost společenského systému, který by fungoval podle jeho návrhů. Hrůzy bolševického vyvlastňování, fyzické a duševní likvidace odpůrců násilné kolektivizace, znásilňování a glajchšaltování duchovní stránky lidství a strašlivého fyzického strádání, by asi zbledly před chaosem a utrpením lidstva v průběhu totální likvidace všech institucí státu, které jistě nejsou dokonalé, ale jsou fungujícím produktem civilizačního vývoje člověka, jako živočišného druhu, podle zákonů, objevených Darwinem,
• pozadu nezůstávají ani služebníci „spravedlnosti“. Ačkoli se o „právo“ stará Ministerstvo spravedlnosti(!), celý právní systém v tzv. demokraciích není orientován na spravedlnost,která by měla vycházet z většinově přijímané morálky. Ale staví na umělých, tzv. pozitivních zákonů, svévolně určovaných režimem, který je právě u moci. Je příznačné, že celá justice (z latinského iustitia = spravedlnost): žalobci, soudci, advokáti, při promoci na JUDr-y neskládají slib vykonávání spravedlnosti, ale slib vykonávání práva(!). Takového „práva“, jaké uplatňovala i justice nacistického Německa a Stalinova SSSR!,
• další skupinou v „elitě“ dnešní populace jsou hlasatelé „biologické“ a „kulturní“ nerovnosti mezi rasami, etniky, kulturami, náboženstvími. Třídí je a hierarchicky zařazují v sestupném pořadí od entit biologicky a kulturně nadřazených směrem dolu k biologicky a kulturně méněcenným. Z toho pak vyplývá, že entity vyšší mají přirozené právo si podřizovat a ovládat entity nižší. Ideologickým vyjádřením těchto názorů jsou: rasismus, xenofobie, náboženský fundamentalismus, sektářství.  Pro všechnu tuto čeládku je společné to, že se nepodílí na tvorbě užitných hodnot materiálních, ani duchovních, které celé lidstvo živí, ale jen na tvořivé většině lidstva bezostyšně parazitují.    Na místě je otázka – co s tím? Nechtějí-li rozumní a slušní lidé celého světa zabránit zničení civilizace a životního prostředí pro existenci svou a svých dětí a vnuků, měli by se přestat stranit politiky, kterou se prý nechtějí špinit. Měli by si uvědomit, že politika je nezbytnou podmínkou fungování civilizované společnosti. A že jsou to oni, kteří ji přenechávají bezohledným hrabivcům a demagogům a nechají se jejich rejdy ovládat a kazit život. Za více než dvě poslední tisíciletí historického vývoje dospěla většina lidstva k demokratickým formám uspořádání společnosti. Ale ani ty nejsou dokonalé, protože nezaručují plnění vůle většiny lidu. Vlády se zmocňují tzv. „elity“ – spojenectví moci chtivých a hrabivých profesionálních politiků a ekonomických magnátů, „demokratů“, kteří si kupodivu dobře rozumí s tyraniemi ropných monarchií.   Lidé – občané, by měli rozhodně vstoupit do politiky a organizovat se v občanských sdruženích a „lidových“ stranách, jejichž hlavním a strategickým programem by bylo přijetí nové Občanské ústavy, založené na principech přímé demokracie, která bude dávat „vládu věcí svých“ skutečně do rukou většiny lidu.