Nová ústava je absolutní nutností pro ukončení chaosu. Část 1.

Ústava byla narychlo zpatlaná Klausovými knechty. Do roku 2014 doznala devět změn podle rozmarů sněmovny. V březnu 2014 jsem na to reagoval blogem: Ústava-toaletní papír sněmovny, dnes návrhem nové ústavy.

Dnešní ústava je podvodem na jejím lidu. Ani ústava I. ČSR z roku 1920 nebyla přijata legitimním způsobem, ale „Klausova“ ústava ČR z roku 1992 je doslova plivnutím do tváře českého národa.

 Nelegitimnost ústavy I. ČSR vyplývala z toho, že měla být přijata Ústavodárným národním shromážděním, vzešlým z prvních řádných voleb. Text ústavy byl připravován již v roce 1919 povolanými znalci ústavního práva a měl vycházet ze vzoru švýcarské ústavy přímé demokracie. Ale dominantní politické strany v Prozatímním národním shromáždění, složeným z poslanců stran podle posledních voleb do Rakousko-Uherského říšského sněmu v roce 1911, se zalekly principu přímé demokracie a ve chvatu a proti slibům národu, přijaly ústavu již tři měsíce před ustavujícím zasedáním „Ústavodárného“ národního shromáždění, kterému ji dali jen schválit jako fait accompli - hotovou věc! Přesto byla lepší a demokratičtější, než ta Klausova dnešní.

Ústava I. ČSR (1920) říká, že:

§ 10 - Volitelní jsou státní občané ČSR bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli aspoň 30. roku věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny.

Bez dalších podmínek, že musí být navrhováni registrovanou politickou stranou. A nikde nedeklaruje nějakou mimořádnou funkci politických stran v politickém systému ČSR.

O Ústavě ČR (po rozbití Československa r. 1992) pan Klaus tvrdil, že jeho narychlo slátaná ústava ČR vychází z tradice ústavy I. ČSR. Ale ve skutečnosti si na rozdíl v jejím Čl. 5 pojistil neomezenou nadvládu politických partají. Důsledky toho jsou základní příčinou neplodného a bezperspektivního vývoje ČR za celých posledních 23 let.

Impotenci a aroganci hegemona České republiky - Poslanecké sněmovny - demonstroval v nedávných dnech zvláště neslavně proslulý pan Kalousek. Poslanec výrazně menšinové strany (12%) soustavně paralyzuje práci Sněmovny, ve které ztrácejí čas a spotřebovávají státní finance dvě stovky poslanců. V situaci, kdy by se měli věnovat mnohem závažnějším a urgentnějším problémům. V situaci, kdy ve sněmovně „leží“ nevyřízeno mnoho nových zákonů a novel, se Sněmovna věnuje nekonečnému „žvanění“ o sporech ve vládní koalici Sobotka – Babiš!

Z toho zcela jasně vyplývá oprávněnost volání stále rostoucího počtu nespokojených občanů této země po radikální změně celého politického systému.

Zásadním východiskem může být jen totální změna ústavy, která odejme výsady a korupční potenciál politickým stranám a předá podstatnou část z centralizované moci státu krajům a obcím a naplní právo lidu na rozhodování o věcech obcí, krajů a státu v referendech. 

__________________________________________________________________________________

Češi, občané!

Před čtvrt stoletím jste masově povstali proti režimu strany nevzdělaných neostalinistů a jejich bezzásadových kariéristických spřeženců, kteří se, v rozporu s postupujícím demokratizačním vývojem v celém východním bloku sovětských satelitních režimů, snažili v Československu svojí diktaturu udržet, ač to bylo nemožné.

Vyšli jste společně do ulic a na náměstí a generální stávkou jste dali najevo, že jste odhodlání se diktatury Komunistické strany zbavit, v krajním případě i revolučním násilím.

Vaše společné odhodlání a vůle se prosadily a vláda přešla rychle do rukou zastupitelů z řad osvědčených organizátorů převratu, kterým jste dali dočasnou důvěru do doby řádných voleb do ústavních zastupitelských sborů, složených z demokracii a právu oddaných osobností.

Od převratu a ustavení demokratického režimu jste očekávali odstranění všech nezákonností a nešvarů, odstranění všech neschopných, antidemokratických a nemorálních individuí a institucí a uvolnění všech pozitivních tvořivých sil našeho lidu a všech vedoucích osobností našeho hospodářství, kultury a práva. 

ŽEL, NAŚE SPOLEČNÁ OČEKÁVÁNÍ BYLA ZKLAMÁNA!!!

Naše země dále nevzkvétá, jak kdysi prohlásil Václav Havel, ale bezplánovitě se již přes 25 roků potácí v nejistém a konkurenčním prostředí Evropy a světa, vedena krátkodobými zájmy několika korupčnických politických stran a jejich klientů z vrstvy popřevratových uchvatitelů dříve národního majetku.

Bývalý mocenský monopol vlády jedné strany, neostalinistické KSČ, byl pouze nahrazen oligopolem několika miniaturních partají, které se liší jen klamnými názvy (demokratická, sociální, občanská, lidová, komunistická) a nezavazující rétorikou a občas se střídající u státních koryt. A jejichž společnou starostí a snahou, je udržet dosavadní režim, odsuzující občany k politické bezmoci stávající stav změnit a prosazovat vůli většiny lidu, který je podle platné ústavy zdrojem vší moci v demokratické České republice.  

V této situaci nám občanům zbývá jenom jedna cesta. Je třeba nastoupit podobnou té, jakou si, přes krvavý odpor Rakousko-Uherské vládní mašinérie v létech 1905 až 1907, vydobyly lidové masy všeobecné a rovné volební právo. Byla úspěšná proto, že lidový odpor ve všech zemích monarchie byl jednotný a za účasti všech demokratických politických sil. Nejvýznamnější silou byly odborové organizace a jejich stávkové hnutí až po generální stávku. Vzpomeňte, že i v listopadu 1989 skončil u nás odpor komunistického politbyra a vlády také až po generální stávce.  

Dnešním požadavkem nespokojených občanů musí být přijetí nové ústavy České republiky, založené na principech přímé demokracie, podobné ústavě Švýcarska.

Dnes platná ústava je od samého počátku České republiky v roce 1992 nelegitimní, protože nebyla přijata a schválena lidem republiky v celostátním referendu. Nelegitimnost této ústavy vyplývá z celého jejího historického vývoje od vzniku Československé I. republiky v roce 1918 až po její definitivní rozbití velezrádci Klausem a Mečiarem v roce 1991 a z překotného přijetí dnešní Ústavy ČR, rovněž bez souhlasu lidu v referendu. Tato ústava je navíc, z roku na rok, neustále měněna podle mocenských zájmů a zvůle právě vládnoucích politických koalic, opět bez souhlasu lidu. Připomeňme si, že Ústava USA se nezměnila od svého vzniku 17. září roku 1787. 

Připomeňme si historická fakta.  

Prozatímní Národní shromáždění ČSR bylo v roce 1918 sestaveno z českých a slovenských poslanců zvolených do Rakousko-Uherského říšského sněmu v roce 1911. Jeho úkolem byla příprava řádných voleb do Ústavodárného národního shromáždění a příprava Ústavy ČSR, která měla být přijata všelidovým referendem. Politické strany zastoupené ve vládě a v Prozatímním národním shromáždění si ale chtěly zajistit kontinuitu již získaných politických pozic a nechtěly připustit ústavu a volební systém, který by svrchovanost lidu pouze nedeklarovala, ale fakticky garantovala. Proto Prozatímní národní shromáždění rychle, v rozporu se sliby, urychleně přijalo ústavu ještě před zvolením Ústavodárného národního shromáždění a tomu ji potom dalo pouze k pasivnímu odsouhlasení. Tak vznikl již za I. ČSR systém vlády partají a jejich koalic a nikoli vlády československého lidu.

A v roce 1992 pan Klaus a jeho klika argumentovali pro Ústavu ČR tím, že vlastně kopíruje ústavu I. ČSR, ale jaksi zapomněli dodat, že zejména v tom, co v ní bylo to nejhorší. 

Dnes v naší České republice působí řada skupin a hnutí, usilujících o přijetí nové tzv. Občanské ústavy, napojených na mezinárodní hnutí za přímou demokracii World Direct Democracy Movement, které mají vypracovánu řadu variant Občanské ústavy na principech přímé demokracie.

Po tomto informativním úvodu je přiložen NÁVRH OBČANSKÉ ÚSTAVY ČR, který byl zvolen jako nejpřístupnější a nejsrozumitelnější všem občanům.

Těm, kteří jej budou určitě chtít zlehčovat a hanět pro „neslýchanou“ stručnost, obecnost a neznalost autorů ústavního práva říkáme, že nejde o neschopnost a nekvalifikovanost navrhovatelů, ale o záměr!

Občanská ústava nesmí být poplatná aktuální a krátkodobé objednávce politických stran a jejich vlivných klientů a sponzorů, ale musí jen garantovat lidská a občanská práva občanů republiky a umožňovat lidu rozhodování v konkrétních a aktuálních situacích formou občanských iniciativ a referend (systém I&R). Našimi vzory byly ústavy Švýcarska a USA.

_________________________________________________________________

Celý čtyřdílný seriál vyšel na mém osobním  -trinkewitz.blog.idnes- již 2. června 2017, kde si ho můžete přečíst celý.