Nová ústava je absolutní nutností pro ukončení chaosu. Část 2.

Druhé pokračování seriálu čtyř blogů o návrhu nové Občanské ústavy přímé demokracie pro ČR, který vypracovala pražská sekce WDDM - Světového hnutí za přímou demokracii. 

Občanská Ústava České republiky

HLAVA I.

Preambule

• Cílem lidu a jeho legitimní politické reprezentace je udržení nezávislosti ČR vůči cizině, zachování klidu a pořádku uvnitř země, ochrana svobody a práv občanů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zvyšování jejich společného blahobytu.
• Všichni občané jsou si před zákonem rovni. V ČR nejsou žádné vztahy poddanství, žádné výsady založené místem, narozením, rodinami nebo osobami. Tvorba zákonů a soudní moc se vykonávají podle principu přirozeného práva a preference duchu zákona před jeho literou. Trvání soudních procesů musí být časově limitované podle příslušného zákona o trestním řádu.
• Muž a žena jsou rovnoprávní. Zákon dbá na jejich rovné postavení především v rodině, při vzdělání a v práci. Muž a žena mají zákonný nárok na stejnou mzdu za rovnocennou práci.
• Poslanecká sněmovna přijímá a vyhlašuje pouze touto ústavou taxativně vyjmenované celostátní zákony. Ostatní zákony, usnesení a vyhlášky jsou v odpovědnosti a pravomoci krajských zastupitelstev. O ústavnosti vyhlášených právních norem rozhoduje s konečnou platností Ústavní soud.
• Pouze Poslanecká sněmovna má se souhlasem lidu právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, vstupovat do mezistátních spolků a uzavírat se zahraničím státní smlouvy, zejména celní a obchodní.
• Spirituální, ateistická a podobná hnutí, jejichž věrouka a praxe neodporují Všeobecné deklaraci lidských práv a Ústavě, jsou dovolená a rovnoprávná, ale nejsou Českou republikou v žádném směru podporovaná, ani potlačovaná.
• Členové orgánů republiky, civilní nebo vojenští úředníci a představitelé ČR, jakož i členové územních zastupitelstev a jejich úředníci nesmějí přijímat od zahraničních vlád důchody ani platy nebo tituly, dary a řády.
• Každý občan požívá ve svém bydlišti všechna práva občana Republiky, Kraje a Obce.HLAVA II.Teritoriální a správní systémČl. 1    Státní hraniceHranice území České republiky jsou definovány mezinárodními dohodami a smlouvami, platnými k datu vstupu této Ústavy v platnost a jsou nedotknutelné. Měněny mohou být pouze ústavním zákonem podléhajícím schválení celostátním referendem.Čl. 2    Teritoriální rozděleníČeská republika se teritoriálně a správně dělí na osm samosprávných krajů:Praha                                           Severočeský                Jihočeský          Východočeský                              Západočeský                                                   
• Středomoravský                          Severomoravský           Jihomoravský                                                                                     
• Čl. 3    Princip subsidiarity(1) Podle principů subsidiarity kraje suverénně vykonávají všechna práva, která nejsou přenesena na orgány republiky a pokud jejich vykonávání není v rozporu s touto Ústavou.(2) Při přikazování úkolů státem je podmínkou dodržování subsidiarity a kompetencí
  samosprávných územních orgánů.  HLAVA III.
  Politický systém ČRČl. 4  (1) Suverénem České republiky je jedině a pouze její lid. Politický systém České    republiky musí maximálně naplňovat ideály demokracie jako vlády lidu.(2) Všechny volené orgány státní správy jsou povinny zpřístupnit jednotlivým občanům i
        jejich sdružením veškerou dokumentaci o své činnosti, průběhu svých jednání a o    svých usneseních k nahlédnutí pro občanskou kontrolu jejich činnosti.Čl. 5(1) Občanská Ústava ČR zachovává parlamentní zastupitelský systém s poslaneckou
  sněmovnou, složenou ze zastupitelů – poslanců, zvolených na čtyřleté funkční období
  přímou volbou kandidátů v jednomandátových volebních obvodech.(2)  V krajích jsou volena krajská zastupitelstva podle shodných pravidel.

HLAVA IV.

Moc zákonodárná

Čl. 6    Poslanecká sněmovna

(1) Tvoří ji celkem 121 poslanců. Volby do sněmovny jsou přímé a konají se vždy po čtyřletém funkčním období sněmovny. Konají se ve 121 jednomandátových obvodů navržených tak, aby tyto obvody zahrnovaly zhruba stejný počet oprávněných voličů (bez ohledu na územní členění krajů a obcí). Kandidovat může každý plnoprávný občan, který zaplatí správní poplatek rovný statisticky průměrnému měsíčnímu příjmu fyzických osob v předcházejícím roce. Bližší předpisy o provádění voleb určí volební zákon.

(2) Poslanci jsou během mandátu odvolatelní na návrh a z vůle nadpoloviční většiny registrovaných voličů svého volebního obvodu. Ze zákonných důvodů se mohou konat předčasně i volby mimořádné.

 (3) Poslanci sněmovny požívají imunitu pro projevy a aktivity učiněné v legislativní a
       kontrolní a interpelační činnosti sněmovny, nikoli však pro přestupky, přečiny a trestné
      činy podle zákona.

(4) Poslanci, zastupitelé a všichni přímou volbou volení vyšší úředníci státu jsou kdykoli
      odvolatelní na základě rozhodnutí svých voličů, přijatého v řádném referendu.  

(5) Poslanecká sněmovna ČR vykonává moc zákonodárnou s platností pro celou ČR
      jen v následujícím rozsahu:

      a.   Občanský zákoník

      b.   Obchodní zákoník

      c.   Trestní zákoník

      d.   Zákon o soudech a soudcích

      e.   Zákon o státním zastupitelství

      f.   Kompetenční zákon

      g.   Správní zákon (vč. Zákona o státní službě)

      h.   Branný zákon

       i.   Enviromentální zákon

       j.   Zákon o přírodních zdrojích (Horní zákon)

      k.   Sociální zákon (o práci, vzdělání, zdraví, sociální péči)

       l.   Celní zákon

      m.  Zákon o ČNB

       n.  Zákon o státním rozpočtu

       o.  Zákon o sdružování občanů  

       p.  Zákony o provozních a bezpečnostních předpisech celostátních

            infrastrukturních systémů

        q. Zákony o integrovaných informačních systémech veřejnoprávních i soukromoprávních

(6) Tento výčet zákonů může být doplněn pouze změnou Ústavy

(7) Zákony, usnesení a vyhlášky krajských zastupitelstev, platné pro jednotlivé kraje,
vydávají krajské orgány podle stejných principů, jako jsou vydávány základní republikové zákony. Při tom je žádoucí, aby zákony a vyhlášky krajů byly maximálně unifikované a lišily by se pouze podle specifik jednotlivých krajů. Vláda a kraje ustaví Asociaci krajských rad a společný Unifikační úřad.

       (8)  Zákonodárná iniciativa při vydávání krajských usnesení (zákonů) a jejich prosazování
      přísluší krajským radám a Asociaci krajských rad.

       (9)  Politický systém zaručuje soukromé vlastnictví a liberální tržní ekonomiku, ale důsledně
       založené na uznávaných pravidlech poctivého podnikání. Nepoctivě získaný majetek
       propadá státu na základě pravomocného rozsudku soudu.

       (10) Při přijímání nových zákonů, postupují navrhovatelé s krajní zdrženlivostí a s nejlepšími
        úmysly. Znění zákonů má být konzistentní a nesmí obsahovat nepatřičné doložky.
        Taková doložka ja automaticky neplatná. Parlament udržuje sbírku zákonů jen
        v přiměřeném počtu, rozsahu a kvality a dbá na používání jasného a srozumitelného
        jazyka. 

HLAVA V.

Moc výkonná

Čl. 7   Prezident republiky

(1)  Volba prezidenta republiky, krajských hejtmanů, primátorů a starostů obcí, nejvyšších soudců, žalobců, policejních prezidentů a náčelníků, předsedů centrálních úřadů (národní banky, celní správy, nejvyššího cenového, antimonopolního, statistického atd.) se koná přímou volbu občanů.

   (2) Prezident je volen všemi oprávněnými voliči republiky, nejvýše ve dvoukolové volbě z kandidátů, navržených registrovanými občanskými sdruženími nebo ad hoc občanskými iniciativami, které podpoří svůj návrh peticí s podpisy 1000  a více voličů.

           (3)  Volitelnou může být jen osoba, která získala občanství ČR  zrozením, dosáhla věku 40
       let a bydlí v České republice alespoň 10 let.

(4)  Prezident může být zbaven funkce, pouze bude-li usvědčen z neomluvitelného porušení Ústavy, velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých trestných činů a odsouzen Ústavním soudem.

  (5) Všichni dle (1), zpronevěří-li se své přísaze nebo slibu během svého mandátu, jsou 
 odvolatelní svými voliči na základě referenda podle HLAVY IX.

            Pravomoci prezidenta

  (6) Prezident má právo veta při podepisování všech zákonů, kromě Ústavy a ústavních
       zákonů, a dalších usnesení sněmovny, která mu příslušejí k podpisu a má právo připojit
       k nim své námitky a připomínky a požadovat od sněmovny jejich opakované projednání.

  (7) Trvá-li sněmovna na svém původním usnesení, může president své veto opakovat. Ale
      v tom případě musí být konečné rozhodnutí povinně přeneseno na celonárodní
      referendum, které musí být vyhlášeno do 60 dnů. Rozhodne-li referendum proti vetu
      presidenta, musí president odstoupit a musí být zvolen president nový.

  (8) Jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu
       a přijímá její demisi.

  (9)  Svolává a rozpouští poslaneckou sněmovnu.

 (10) Jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, předsedu a
         místopředsedy Nejvyššího soudu,

(11) Jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

(12)  Se souhlasem sněmovny jmenuje vyslance, jiné zástupce státu a konzuly, bankovní radu
        České národní banky a nejvyšší úředníky České republiky, jejichž úřad je zřízen
        zákonem.

 (13) Zastupuje stát navenek ve všech mezinárodních aktivitách republiky.

 (14) Je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály.

 (15) Vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny,

 (16) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí Sněmovny, jejích výborů a komisí
         kdykoli o to požádá.

 (17)  Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, kterým v tom případě předsedá.
        Vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy
        otázky, které patří do jejich působnosti.

 (18) Prezident se vyjadřuje k výroční zprávě vlády republiky pro poslaneckou sněmovnu a
         doporučuje Sněmovně k uvážení taková opatření, která považuje za nutná a užitečná; za
         mimořádných okolností svolává Sněmovnu podle svého uvážení.

 (19) Může vyžadovat písemná vyjádření od vedoucích úředníků všech ministerstev a krajů,
         týkajících se jejich úřadu.

Čl. 8    Vláda republiky

(1) Nejvyšším výkonným a řídícím orgánem ČR je vláda, která má nejvýše 15 členů.

(2) Po volbách do poslanecké sněmovny president republiky pověřuje sestavením vlády osobu
     – premiéra, u které předpokládá podporu jím sestavené vlády od většiny poslanců
      sněmovny. Zpravidla je to představitel nejpočetnějšího poslaneckého klubu ve sněmovně.
     Designovaný premiér sestaví vládu, připraví s ní vládní program a požádá sněmovnu o
      vyslovení důvěry. Získá-li tato vláda od sněmovny důvěru, ujme se svého úřadu. Nezíská-
     li ji, president pověří dalšího premiéra. Po neúspěšném třetím pokusu, musí president
     vyhlásit opakované volby do Sněmovny. 

(3) Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

(4) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(5) Předseda vlády podává demisi do rukou Prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

Čl. 9   Krajské rady a hejtmani

(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na
      samosprávu, kromě záležitostí vyhrazených republikovým orgánům.

(2) Vyšší územní celek je samostatně spravován svými hejtmany, radami a zastupitelstvy. Jejich
      funkční období je čtyřleté.

(3) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to
      ochrana republikového zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

 (4) Veřejné akty a dokumenty jednotlivých samosprávných územních celků jsou uznávány na
      celém území ČR. Poslanecká sněmovna může předepsat právní platnost takových aktů a
      dokumentů obec­ně platnými zákony.

(5)  Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

(6)  Volby krajských rad a hejtmanů se konají přímou volbu.

HLAVA VI.

Čl. 10   Moc informační

(1) Je tvořena sítí veřejnoprávních medií všech forem a na všech úrovních struktury státu – celostátní, krajské a obecní.

(2)  Řídícími orgány jsou mediální rady na těchto úrovních, jejichž předsedové a členové jsou volení přímou volbou občanů, analogicky s volbou zastupitelů, a jsou stejně odvolatelní.  Mediální rady jmenují a odvolávají ředitele medií.

(3) Posláním moci informační je poskytování co nejúplnějších a objektivních informací o domácích i světových událostech; poskytování fóra pro všechny názorové směry a společenské aktivity; zpřístupňování významných děl vědeckých i uměleckých; kvalitních sportovních utkání a zábavních představení všem vrstvám občanů republiky. To bez omezování a zkreslování informací soukromými zájmovými skupinami, k jakému dochází v soukromých komerčních mediích.

(4) Tyto informace jsou občanům poskytovány bezúplatně jako veřejná služba. Moc informační je plně financována ze státního rozpočtu a z vlastního neziskového podnikání, které není v rozporu s jejím veřejným posláním.

HLAVA VII.

Moc soudní

Čl. 11    Ústavní soud

(1) Soudci Ústavního soudu jsou jmenování presidentem republiky na 9 let a jsou odvolatelní pouze jednomyslným usnesením všech ostatních členů Ústavního soudu.

(2) Ústavní soud posuzuje na návrh osob fyzických i právnických soulad nebo nesoulad zákonů, rozsudků nižších soudů, výkonu moci státní správou apod. s Ústavou ČR. Jeho rozsudek je konečný a povinně účinný v jim stanoveném termínu.

(3) Osoby, bez ohledu na jejich funkci, odpovědné za neplnění rozsudku Ústavního soudu jsou neprodleně suspendovány a nahrazeny jinými osobami.

Čl. 12              Obecné soudy a příslušná státní zastupitelství

Jsou teritoriálně organizovány ve třech stupních – nejvyšší soud, krajské soudy, okresní soudy. Příslušný je vždy soud podle místa trestného činu a přidělen soudci, který je v pořadí.  

Účastníci soudu se mohou odvolat proti rozsudku vždy k soudu vyššího stupně. Proti rozsudku nejvyššího soudu mohou podat ještě dovolání.

Ústavní soud není odvolacím stupněm proti rozsudku Nejvyššího soudu, který je konečný, ale přijímá jen podání proti rozsudkům, které jsou v rozporu s Ústavou.

Čl. 13              Porotní soudy

Těžké trestné činy s horní trestní sazbou vyšší než 5 roků vězení soudí porotní soudy. Porotci jsou vybíráni losováním (nebo způsobem náhodného výběru) z občanské veřejnosti.

HLAVA VIII.

Čl. 14              Suverenita lidu ČR

(1)  Nejvyšší moc ve státě přísluší lidu České republiky. Ten ji dobrovolně, ale podmínečně,
      deleguje na jím zvolenou Poslaneckou sněmovnou a další zastupitelské sbory.

(2)  Současně se maximálně uplatňuje samospráva krajů a obcí podle principu subsidiarity.           

(3) V případech definovaných v Hlavě IX., lid svojí nejvyšší moc uplatňuje přímo systémem
      referend.