Dokazuje to jeho chování od nástupu do funkce prezidenta USA. Něco nasliboval Američanům ve volební kampani, ale začal ve vnitřní i zahraniční politice dělat něco jiného. Vždy jako unáhlené reagování na spontánní vývoj vnitřní i mezinárodní situace. Typické jsou rychlé obraty jeho postojů a reakcí o 180 o, bez jakéhokoli vysvětlování.
Snad jediným pevným bodem jeho prezidentského programu je mezinárodní politika podle zákona: „Tvrdé pěsti, colty proklatě nízko a přesná rychlopalba na soupeře“. Nebo „spravedlnost“ podle soudce Lynche.
Trump prohlásil, že USA ztratily dosavadní světovou vojenskou převahu a proto ji musí co nejrychleji obnovit masivním dozbrojením nejmodernější vojenskou technikou a novou vojenskou doktrinou. Neříká, co to bude stát a kdo to zaplatí. Zřejmě stát USA provede další „kvantitativní uvolňování“, prodá bankám Fed další obrovský objem dluhopisů a natiskne vagóny dolarů a dále zvýší svůj obrovský dluh v bilionech USD. Potěší tím Trupovy kumpány, oligarchii bankéřů a vojensko-průmyslového komplexu, kteří si přijdou na další zisky bez rizika, protože je z jejich případných bankrotů vždy znovu „vyplatí“ stát, na účet daňových poplatníků.
A to vše pan Trump bude ještě vydávat za „sociální“ program zajištění zaměstnanosti v USA, a všeobecné podpory podnikání. (Neodpustím si srovnání, že takto „vyřešil“ hospodářskou krizi 30. let v Německu i Hitler, a s jakými důsledky!).
Trump, aby to Američany tolik nebolelo, se obořil na „partnery“ USA v NATO, že dělají málo pro svoji vojenskou sílu a spoléhají na „ochranu“ USA. Že neplní závazek, vydávat na své vyzbrojování a na zahraniční mise NATO 2% ze svého HDP, zatímco USA vydávají (i za ně) 3,6% svého HDP.
Jenže zapomněl, že NATO je obranný pakt jen pro atlantické státy při Severním Atlantiku, Severním a Středozemním moři. A že se nevztahuje na vojenské mise mimo tuto oblast. A takových nasazení sil NATO by se dalo spočítat na prstech jedné ruky.
V textu Smlouvy o obraně se říká v:
Článek 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Závratné zbrojní výdaje USA se týkají především jejich sólových intervencí zejména v Tichomoří, Dálném a Středním Východě, ke kterým nemají ostatní státy NATO žádné závazky, a tudíž ani povinnost je spolufinancovat. Proto se musí jejich výdaje na obranu v procentech HDP srovnávat jen s tou částkou výdajů USA, které jsou vynakládány pouze na obranu severoatlantického prostoru.
Z veřejně poskytovaných údajů o výdajích hlavních světových velmocí vyplývá, že činí absolutně a v % HDP v
USA 650 mld. USD 3,6% HDP
ostatní NATO 200 mld. USD
Čína 160 mld. USD 1,4% HDP
Ruská federace 60 až 90 mld. USD 4,6 až 6,9% HDP
Ty velké výdaje vynakládají USA nikoli na obranu svých spojenců v NATO, ale především na zachování své pozice globálního hegemona ve vojenské oblasti, která jim umožňuje vnucovat celému světu politické a ekonomické systémy, které by zabezpečovaly USA hegemonii všeobecnou a natrvalo.