politickou nadvládu té společenské vrstvy, která ji formulovala. (Literatura: Miloš Krejčí – Deklarace nezávislosti a Ústava USA – Otakar II /
Praha 2000). ad b) Práva jsou ústavou sice deklarována, ale možnost jejich využívání je závislá na
společenském postavení každého z občanů, které je nerovné, takže ani využívání
práv nemůže být rovné. V Listině základních lidských práv a svobod, dnes mezinárodně akceptované,
chybí právo každého člověka na spravedlivý podíl ze společenského produktu,
který by mu zaručoval důstojnou hmotnou i duchovní existenci. ad c) V zastupitelské demokracii se systémem politických stran je svoboda volby
omezena tím, že - poslanecké kandidáty a jejich pořadí určují vedení politických stran, ve
kterých nefunguje vnitrostranická demokracie, - předvolební ovlivňování voličů prostřednictvím medií a nákladných
předvolebních kampaní je v rukou vládnoucí mocenské elity, - v období mezi volbami nemají občané možnost ovlivňovat výkon moci, i když
je v rozporu s předvolebními sliby a evidentně ignoruje jejich zájmy a vůli. ad d) Ústavní rozdělení státní moci dnes již není dostatečné pro zaručení demokratické
vlády, jak bude dále vysvětleno. 2. Nyní přichází období, kdy se významné světové populační, kulturní a ekonomické regiony snaží emancipovat od globální nadvlády USA. Jmenujme Evropu, Japonsko, Čínu, Indii, Jihovýchodní Asii, islámské země a celou Střední a Jižní Ameriku. Všichni tito pretendenti účasti na řízení světového dění se hlásí k demokratické formě vlády, nikoli však shodné s jejím euro-americkým typem. Kromě toho ve světě úspěšně fungovaly a fungují různé typy autoritativních
demokracií, které vznikly v konkrétních historických a geopolitických podmínkách a
které mají své oprávnění a potenciál pozitivního vývoje směrem k liberální
demokracii. Obvykle jde o země a státy, ve kterých hospodářské podmínky a
politická kultura nejsou zralé pro zavedení zastupitelské demokracie „západního“
typu. Odstrašující zkušeností z šablonovitého a předčasného zavádění parlamentní
demokracie a liberální ekonomiky je historie většiny afrických států po dekolonizaci,
když se vývoj zvrhl k diktaturám a krvavým občanským válkám. V různé míře je
tomu podobný i vývoj ve státech východní Evropy po pádu komunismu. Naproti tomu autoritativní režimy s formální demokracií v Jižní Koreji, Tajwanu, Malajsii, Singapuru a Chile, dnes i v Číně a Vietnamu, vykazovaly a vykazují pozitivní společenský rozvoj, který i politicky postupně spěje k liberální demokracii. 3. Buržoazní (dnes u nás eufemisticky zvaná „občanská“) parlamentní demokracie, jakou praktikují s menšími rozdíly USA a Západní Evropa, stále více vylučuje z rozhodování občana a voliče, jehož role se redukuje jen na občasné volební akty, před kterými je zkresleně informován o charakteru a programech politických stran a politiků, které má volit. Kritika společenských poměrů je potlačována monopolem informačních medií a redakční cenzurou nežádoucích názorů. Na to občané reagují nedůvěrou k politickým reprezentantům a institucím a masovou neúčastí na volbách. Na křiklavé ignorování své vůle odpovídají drobnými i masovými projevy odporu a občanské neposlušnosti, v nejkrajnější formě přecházejícími až do násilných střetů se státní mocí (až do terorismu).
4. „Odcizení“ občanů politice by řešila demokracie přímá (nebo alespoň
přímější). Forma demokracie, která odstraňuje bariery mezi vůlí občanů a výkonem
mocí a která umožňuje prakticky uplatňovat vůli občanů každodenně a v místě, kraji a
státu kde žijí.
Základní principy efektivní demokracie:
Minimální státMinimální je zde chápáno čistě kvantitativně. To znamená, že státní správa má být početně co nejúspornější a ekonomicky co nejefektivnější. Proto musí disponovat odborně a morálně vysoce kompetentními úředníky a musí být řízena manažerskými metodami a být ekonomicky zainteresována na minimalizaci nákladů a maximalizaci vytvořené přidané hodnoty.
Silný stát Rozumí se silný v kompetencích nejen deklarovaných, ale reálně naplňovaných. Východiskem je koncepční, funkční a úsporná legislativa. Další podmínkou je kvalifikovaná, rychlá a důsledná exekutiva. Proto na státní úředníky musí být kladeny nejvyšší profesionální a morální nároky a požadována jejich vysoká osobní odpovědnost, jejichž protihodnotou musí být jejich odpovídající společenské postavení. Maximum přímé demokracie Výkonná moc a tvorba právních norem musí být maximálně decentralizována a vykonávána vždy na tom nejnižším možném institucionálním stupni státní moci a správy z hlediska jeho působnosti.Volební systém
Poslanci všech stupňů by měli být voleni vždy jen v jednomandátových volebních obvodech, aby byli osobně odpovědni svým voličům, kteří by je mohli během jejich mandátu odvolat, ztratí-li k ním důvěru. Tomu musí odpovídat i velikost volebních obvodů (nejlépe totožných s odpovídajícími obvody správními), aby taková kontrola byla možná a účinná. Referendum musí být umožněno pro rozhodování o každé otázce, kterou bude stanovené kvorum voličů požadovat.„Presidenti“
(všech stupňů, přímo zvolení) musí mít reálnou výkonnou moc, která jim umožní účinně korigovat taková rozhodnutí zastupitelských sborů, která jsou motivována krátkodobým prospěchem omezených skupin občanů (např. presidentské veto, překonatelné pouze referendem).Uvědomělý a odpovědný občan se musí stát rozhodujícím činitelem státní moci. Proto se mu musí péčí státu dostat nejlepšího možného vzdělání, přiměřeného jeho nadání a zájmu o ně. Zákony a jejich účinným výkonem musí být všem občanům zajištěn přístup ke všem informacím, významným pro jejich rozhodování. Rovněž jim musí být umožněno publikovat v celostátně šířených mediích všechny názory (pouze s výjimkou těch, které jsou zákonem zakázány). Proto musí stát zřizovat veřejná zcela nezávislá celostátní a regionální media všech typů (noviny, rozhlas, televizi, internetové portály atd.), kontrolovaná pouze ústavně stanovenými orgány. Tyto orgány informační moci by se měly stát čtvrtým pilířem demokracie vedle dosavadních mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Branná povinnost Obrana státu je povinností každého zdravého mužského občana, neoddělitelnou od jeho občanských práv. Vyhýbání se povinné vojenské službě musí být považováno za nanejvýš nemorální a musí být přísně trestáno, zejména dočasnou ztrátou občanských práv. Základní i opakovaný výcvik jsou povinné, podmínky stanoví sněmovna branným zákonem. Občané, podléhající branné povinnosti, tvoří domobranu (jako národní garda jako v USA, nebo milice ve Švýcarsku). Jádro armády, jeho vysoce specializované útvary, může být profesionální. Při tom jak profesionální armáda, tak domobrana musí být pod účinnou kontrolou civilních volených ústavních činitelů.Rovnost všech forem vlastnictví a jejich ochrana
Žádná forma vlastnictví nesmí být v důsledku jakýchkoli ideologických předsudků diskriminována ani negativně, ani pozitivně. Musí platit zásada rovné příležitosti. Životaschopnost a konkurenceschopnost musí prokázat každý podnikající subjekt ve svobodném soutěžení v plně liberálním tržním prostředí. Všechny formy vlastnictví musí požívat stejnou ochranu v zákonech a při jejich dodržování.Soudnictví
Musí být zaručena jeho nezávislost a spravedlnost. Všichni soudci musí být voleni zastupitelskými sbory a musí být odvolatelní na jejich návrh. Jejich práce musí být pod kontrolou soudcovských kolegií. Hlavním úkolem soudů je nalezení pravdy a vynesení spravedlivého rozsudku, který nesmí být nikdy v rozporu s mravností. Proto při rozhodování soudů musí mít vždy přednost právo přirozené před právem pozitivním, duch zákona před literou. Účast občanů, morálka a veřejné mínění by se měly uplatnit obnovením porotního systému u závažných trestných činů (podobně jako v USA) a zvýšením kvality laických senátů.