Rávalpindí bývalo historickým hlavním městem Paňdžábu a nyní tvoří dvojměstí s novým hlavním městem Pákistánu Islámabádem.
Ač i tam v nové době vyrostly některé moderní části města, jeho většinu tvořilo v roce 1974 staré město se všemi sociálními projevy hluboké zaostalosti rozvojové země.
Zchátralé domy, zanedbané komunikace, nečisté orientální bazary a obchody, pouliční řemeslníci, plno žebráků, často záměrně zmrzačených, prostitutky a všude panující neuvěřitelný nepořádek a špína.
Ve včerejším krásném slunečném dnu jsme s manželkou navštívil koncert žáku hudební školy z Chicaga, konaný v evangelickém kostele sv. Salvátora (velmi zdařilý) a příjemně naladění jsme se vraceli procházkou k Metru B na Můstku.
Trasou -> „exklusivní“ Pařížská ulice -> Staroměstské náměstí, Železná, Rytířská, Můstek. Celá trasa byla zaplněna zástupy turistů ze všech světa stran a náměstí se chystalo na velikonoční trhy. Ale to náměstí přeplněné davem, „upravenost“ ulic a stav budov mi připomněly Rávalpindí z roku 1974.
Záplatovaný asfalt vozovek, všudypřítomné nedopalky (vajgly!) cigaret, vyplňující „kořenáče“ stromů, v zákoutích smetí a odpadky. V Rytířské, proti vchodu Stavovského divadla „vybydlený“ a po léta neopravený barokní dům.
Je pochopitelné, že při takovém náporu turistů dochází k znečistění všude, ale v kulturní cizině každou noc nastupují uklízecí čety, aby lidé ráno přicházeli do čistých ulic. Takovou zkušenost mám například z Paříže, nebo z Basileje.
V Praze je zvláště smutné, že k tomu, co jsem vylíčil, dochází v reprezentačním centru města a v bezprostřední blízkosti magistrátu, sídla pražské primátorky. Co v tomto směru konají úředníci magistrátu, odpovědní za vzhled a čistotu města? Nebo to vědí, ale nejsou na to obvyklé peníze?
Blog bude současně poslán e-mailem do sekretariátu pani primátorky.