Evropa se vrací do minulého století
Začátkem tohoto pádu Evropy byla I. světová válka, která byla bojem tehdejších evropských velmocí o rozdělení světových zdrojů a trhů, v podstatě bojem o prosazení zájmů jejich dominantních soukromých průmyslových, bankovních, agrárních a obchodních korporací. Všechny zúčastněné státy počítaly se svým rychlým vítězstvím, ale síly obou válečných uskupení (Dohody a Centrálních mocností) byly vyrovnané, takže válka se stala nerozhodnou válkou poziční, která zcela vyčerpávala materiální i lidské zdroje všech zúčastněných států. Všechny válčící státy musely vyčerpané materiální zdroje nakupovat v zahraničí a tím se těžce zadlužovat. Státy Dohody se zadlužovaly především v neválčících USA a nakonec i tím, že si vyžádaly expediční účast armády USA v evropské válce. Nakonec, po vítězství Dohody a paralelním vzniku komunistického Ruska, byly výsledky války formulovány ve Versailleském mírovém systému.
Ten však byl formulován s pozice vítězů a poražené státy byly „odsouzeny“ k mnoha omezením jejich suverenity a k nesplnitelným reparačním náhradám vítězům. Zejména se to týkalo Německa, zatímco Rakousko-Uhersko bylo rozbito do nástupnických států a Turecko bylo „stlačeno“ jen do Malé Asie. Kolonie Německa a Turecka si rozdělily imperialistické Velké Britanie a Francie, pod pláštíkem tzv. mandátní správy. Spojené státy americké se z Evropy stáhly a spokojily se „jen“ s pozicí nového světového hegemona, především finančního a vojenského.
Ekonomická a následně politická situace po uzavření mírových smluv byla v celé Evropě těžká, zejména v poraženém Německu, které nebylo schopno plnit reparační podmínky. To vyvolávalo všeobecnou nespokojenost a vznik levicových i pravicových militantních hnutí a stran, většinou vysloužilců světové války. Mimo jiných i Nacionálně socialistické německé dělnické strany, jejíž vůdce Adolf Hitler již v roce 1923 zorganizoval v Mnichově neúspěšný puč proti bavorské vládě.
V ostatních zemích došlo ve 20-tých létech k postupnému oživování a přiblížování se k předválečné úrovni. Přesto v Československu došlo v roce 1920 k dělnickým bouřím, které byly sice potlačeny, ale vedly ke vzniku prosovětské Komunistické strany Československa.
Dosažený jistý pokrok v rozvoji Evropy byl ale, po krachu na newyorkské burze v roce 1929, zcela znehodnocen vypuknutím Velké světové hospodářské krize, ukončené až zbrojením před II. světovou válkou.
Nepříznivé ekonomické důsledky pro dělnictvo i střední třídu vedly v celé Evropě k jejich radikalizaci, ke kritice vlád a zkorumpovaného chaotického systému parlamentní demokracie. Volalo se po vládě silné ruky. Toto volání bylo vyslyšeno a v celé Evropě se postupně zrodily autoritativní režimy a diktatury monarchistické, vojenské a fašistické.
Začalo to v Itálii již v roce 1919 zrodem fašismu, „regent“ Horty vládl v poválečném Uherském království, v Německu se v roce 1923 v Mnichově pokusili polovojenský Stahlhelm a Hitlerova předchůdkyně budoucí NSDAP o nezdařený protivládní puč, v Bulharsku a v Jugoslávii převzaly vládu armády v čele s panovníky, v roce 1933 se „legálně“ ustavily autoritativní vlády: v Rakousku Dolfusova a Schuschniggova, v Portugalsku Salazarova a v Německu Hitlerova. V Řecku v roce 1936 Metaxasova a v roce 1939 Francova ve Španělsku. Výsledkem tohoto procesu bylo zhroucení Versailleského mírového systému a znovuzahájení nedokončené I. světové války Hitlerovským Německem.
Dnes je Evropa v podobné situaci, jako na začátku 30-tých let 20-tého století, navíc komplikované obrovitou migrační vlnou uprchlíků, většinou z islámských teritorií.
V Evropě se znovu množí autoritativní režimy, a to nejen mimo, ale i uvnitř „sjednocené“ Evropské unie. V Turecku, Polsku, Maďarsku, Ukrajině, rozrůstají se pravicová i levicová extremistická hnutí i ve všech státech EU a volají po vládě silné ruky.
Je tomu tak i u nás, dokonce i v „demokratických“ stranách, fungujících v parlamentu a v regionech. Ukázaly to právě ukončené volby do krajských zastupitelských sborů. 65 % voličů se, pro znechucení politikou vládních stran, voleb neúčastnilo. Takže dali prostor mediálně zpracovaným stoupencům vlády silné ruky lídra Hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, takže to se stalo vítězem s 21% hlasů od 35% oprávněných voličů, kteří hlasovali (tj. 2,1% hlasů od všech oprávněných voličů). Což znamená, že o osudech 100% voličů budou celkem v krajích z Hnutí ANO rozhodovat zastupitelé pouhých 2% občanů!!!
Nad těmito čísly nelze jednoduše mávnout rukou, protože se jedná „jenom“ o kraje. Ale je nutno si uvědomit, že v příštím roce 2017 se bude volit do Poslanecké sněmovny a tím rozhodovat o vládě ČR pro další 4 roky. Budou-li se chovat voliči podobně jako ve volbách letošních, lze očekávat, že vládu bude sestavovat Hnutí ANO, přesněji Andrej Babiš, lídr svého soukromého hnutí, který nemá žádný program státotvorný politický program, a hodlá řídit stát jako podnikatel, který se oportunisticky přizpůsobuje situaci „na burze, či trhu“, s cílem maximálního zisku. Ale takovéto „podnikání se svěřeným cizím majetkem“ (v tomto případě národním majetkem) je vždy spojeno s rizikem ztráty až po bankrot. A proto v dimenzích státu a v zájmu všech jeho občanů o něm nemůže rozhodovat jediný (zdánlivě geniální) boss.
O tom se lidstvo poučilo v dějinách již mnohokrát!
Český volič však nemá možnost svobodné volby. Protože mezi parlamentními stranami nenalézá žádnou, kterou by chtěl volit, tak k volbám nechodí. Výsledkem jsou rozhádaná vláda i rozhádaná sněmovna, které nejsou schopné formulovat rozvojové cíle republiky a plnit je ve svém politickém programu. Zajímá je jen horizont jejich čtyřleté vlády a příležitosti z ní vytěžit osobní materiální zisky a zajistit si, pokud možno, zachování svých politických pozic. A tak se republika bloudí bez cíle bouřlivým světem, jak se dá.
Je na občanech, jak dlouho budou ještě ochotni tento stav snášet a stále klesat s celou republikou v životní úrovni stále hlouběji mezi méně ekonomicky a kulturně vyspělé státy.
Žádoucí změna dnešního režimu je nutná, ale je uskutečnitelná pouze radikální změnou Ústavy. Tento požadavek by měl být tím hlavním na masových vystoupeních nespokojených občanů.
Zdeněk Trinkewitz
Koronavir, jsou opatření vlády dostatečná?
V nedělních pořadech V.Moravce účastníci diskutují o opatřeních vlády, která jsou podle jejich tvrzení dostatečná. O tom je možno úspěšně pochybovat. Jsem toho názoru, že nemluví pravdu.
Zdeněk Trinkewitz
CBC News oznamuje televizní přenos z britské vlastenecké demonstrace.
Na adres uvedené v textu vysílala televize CBC News pořad v uvedeném datu a času. Byť jde již jen o historii, může být pro nás i dnes zajímavý.
Zdeněk Trinkewitz
Je tato republika demokratická, nebo je oligarchií chamtivých psychopatů?
K napsání tohoto blogu mne vyprovokovaly oslavy výročí historického vzniku ČSR a z nich konkrétně udílení státních vyznamenání prezidentem Zemanem, doprovázeného jeho projevem, který byl pro mne prvním impulsem.
Zdeněk Trinkewitz
28. říjen a 17. listopad – čas k oslavám, nebo k bilancování?
Nikoli k oslavám, ale k bilancování! Vládnoucí „sestava“, ovládaná parlamentními partajemi je v nekončící politické krizi a bude se snažit udržet si své postavení dalšími populistickými sliby a čelit kritice nespokojených občanů.
Zdeněk Trinkewitz
MÁTE SLOVO s Jílkovou o ekologické zkáze světa
Na ČT 1 ve čtvrtek 17. října 2019 se polemizovalo, zda se svět řítí do ekologické sebezkázy, nebo jde jen o panické záchvaty pomatených vědců, nebo lidových ekologických aktivistů.
Zdeněk Trinkewitz
Progresivní daně z příjmu-jediná cesta k vyrovnanému rozpočtu
To kvalifikovaně tvrdí daňová expertka a rektorka Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí jejího Ústavu-účetnictví a daně
Zdeněk Trinkewitz
Češi, dnešní režim zastupitelské demokracie partají vám lže
Straší vás deficity státního rozpočtu, „utahuje vám opasky“ řízenou inflací a zvyšováním nepřímých daní, ale zisky soukromých korporací a příjmy jejich majitelů a „hlavounů“ jsou pro ni nedotknutelné
Zdeněk Trinkewitz
Filipova KSČM je oportunistickým slouhou oligarchy Babiše
To, co dnes KSČM předvádí v Poslanecké sněmovně je oportunismus a sociální reformismus, který ukazuje totální absenci jakékoli koncepce socialistické (neřkuli komunistické) politiky a podřízenost celé světové levice teorii a praxi
Zdeněk Trinkewitz
Názor redaktora ZRAVODAJE VETERÁNÚ AKČR
Dostal jsem tento ZPRAVODAJ pro LÉTO 2019, kde mne zaujal úvodník redaktora Jiřího Wohlmutha v následujícím textu
Zdeněk Trinkewitz
Bláboly v Otázkách Václava Moravce
V neděli 28. dubna 2019 řešili pozvaní potentáti co dělat s naší politickou scénou a jak řešit čtyřicetimiliardový schodek státního rozpočtu s očekávaným slábnutím ekonomické konjunktury.
Zdeněk Trinkewitz
Erasmus Rotterdamský – humanista a nepřítel každého fanatismu
Jeho dílo je ukázkou, jak fanatismus všech náboženství, spolu se zájmy církevní hierarchie, spojené s vládnoucími režimy je příčinou všech válek a třídních bojů. Na rozdíl od Luthera, uznávaného všemi (!) protestantskými církvemi.
Zdeněk Trinkewitz
Moravec tentokrát prezentoval bezradnost režimních neoliberálů
Hostil tentokrát vysloužilé vládní „národohospodáře“, jimiž byli – premiéři úřednických vlád Tošovský a Fischer, bývalý ministr financí Sobotkovy vlády Pilný a bývalý člen rady ČNB Niedermayer.
Zdeněk Trinkewitz
21. století – bipolární svět globálního kapitalismu a čínského komunismu? (2)
V ČLR se konal 19. sjezd Komunistické strany Číny, kde hlavní referát přednesl Xi Jinping v němž prezentoval program Číny, směřující ke světovému vítězství „komunismu s čínskými rysy“.
Zdeněk Trinkewitz
Proč vyvolávají naši militaristé škodlivou válečnou paniku?
Zelené mozky na ministerstvu národní obrany a na generálním štábu armády kazí náladu občanů, i tak již mizernou, ještě panikářským nápadem zavedení všeobecné civilní obrany proti hrozícím válečným hrozbám.
Zdeněk Trinkewitz
Sliby se slibují, blázni se radují (2)
V tomto blogu chci navázat na stejnojmenný blog předešlý a chci reagovat na diskusi k němu. Na výhradu, že vyšší příjmy státu by vedly jen k jejich vyššímu rozkrádání.
Zdeněk Trinkewitz
ČESKO: Sliby se slibují blázni se (ještě) radují“!
V neděli 10.2.2019 se konala v Otázkách Václava Moravce debata o rozpočtu na r. 2019 s výhledem na očekávaný pokles ekonomického růstu a zřejmě začátek nastupující recese.
Zdeněk Trinkewitz
Zbavme se světovlády psychopatů a svěřme ji filosofům
Světu vládnoucí finanční a politická oligarchie si uvědomuje narůstající všeobecnou krizi dnešního světa, ohrožující její panství, a hledá cesty k jeho zachování.
Zdeněk Trinkewitz
Míří svět do Apokalypsy evangelisty Jana?
Hrozí mi, že budu označen za senilního „proroka“, který ke stáru podléhá biblickým katastrofickým vidinám, sepsaným neznámým autorem počátkem prvního tisíciletí po Kristu.
Zdeněk Trinkewitz
OTÁZKY(2) V. Moravce ke stavu EU na ČT24 13 .1 .2019
K debatě si tentokrát pozval seriozní osoby – Petra Pitharta, levicového filosofa Bělohradského a profesora politologie na v Leidenu Petra Kopeckého.
Zdeněk Trinkewitz
Jílková na ČT1 10. ledna a falešné argumenty Slováků „národovců“
V pořadu Máte slovo paní Jílkové, se v diskusi „utkali“ „čechoslovakisté“ s „roduvernými“ Slováky a za občanskou veřejnost promluvily i dvě moudré dámy. Slovenky provdané do Česka a zde žijící.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 493
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1088x
Autor knihy SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKA - nakladatelství MAREK BELZA, 2016 - výběr mé publicistiky 1978 až 2015
webová stránka: http://trinkewitz.cz
mail: trinkewitz.zdenek@seznam.cz